Choď na obsah Choď na menu
 

Kdyby tisíc klarinetů

Jiří Suchý je autorem hry Kdyby tisíc klarinetů, kterou v roce 1958 zahájilo činnost pražské Divadlo Na zábradlí. Teprve v roce 1964 natočil režisérský tandem Ján Roháč a Vladimír Svitáček její filmovou adaptaci. Výsledkem byl stejnojmenný muzikál plný pěveckých hvězd a nesmrtelných hitů.

Snímek patřil k nejdražším projektům své doby - stál 7 milionů korun  Film měl být dvojdílný, nakonec se však muselo krátit.

"Natáčelo se ve Františkových Lázních, ve vojenském prostoru v Milovicích a na zámku Kynžvart. Námět byl celkem nosný, ale na té malé divadelní scéně se toho nedalo tolik udělat. Režiséři Ján Roháč, Vladimír Svitáček, ale i Miloš Forman, který to později vzdal, říkali, že by z toho mohl být docela zajímavý film. A tak až někdy v roce 1962 jsme se začali scházet. Trochu jsem si nerozuměl s Roháčem, jehož představy byly velkorysé. Ale měl jsem v sobě pokoru vůči vystudovanému režisérovi," uvedl Suchý. Příběhem se zabýval režisér, zatímco on psal dialogy, vtipy a texty k písničkám. (ceskenoviny.cz) Ty ze Šlitrovy dílny patří vůbec k nejlepším včetně Terezy, Babety a dalších," dodal Suchý. Pak se film na Barrandově prosadil a začalo se točit. "Za úspěch musíme vděčit i sluníčku, protože neustále byly slunné dny a na té atmosféře je to vidět," 

"Na tom filmu jsme se s dvojicí S+Š skamarádili. Hrál jsem malou roli vojenského dezertéra, přitom předtím jsem se objevil jen ve snímku Obžalovaný. Zajímavé je, že jsem byl právě na vojně - a tak jsem jenom jednu uniformu nahradil jinou, filmovou - a mnohem hezčí," řekl Jiří Menzel.

Editor Lukáš Berný, ktorý zostavoval 11CD-box divadla Semafor - Léta šedesátá, napočítal až 23 verzií tejto piesní, pričom si je vedomí, že existujú určite ďalšie. Tereza vyhrala hlasovanie časopisu Melodie o nejlepšiu pieseň roku a prvé miesto dosiahla i v legendárnej rozhlasovej hitparáde Dvanást na houpačce. Pieseň bola napísaná pôvodne pre Karla Gotta, ale Suchý ju sľúbil Waldemarovi Matuškovi, ktorý sa o ňu usiloval. Pieseň sa stala populárna a mnohé rodiace sa "dievčatká" dostali meno Tereza, mimo iného aj herečka a dcéra Vlastimila Brodského, ktorý si v Klarinetoch zahral rolu Helmutha a Karla Štědrého, ktorého to bola druhá dcéra (prvá sa volala Zuzana podľa ďalšej pesničky Waldemara Matušky).

Herec Karel Štědrý dostal od režiséra Roháče postavu Kadrnožky, která ovšem ve filmu nemá jedinou repliku: "Prolistoval jsem scénář a koukám, Kadrnožka ani slovo ani písnička. Tak jsem přišel do divadla a povídám Janíkovi (Roháčovi): 'Prosím tě, co ten Kadrnožka mluví?' A on povídá: 'Víš co, Karle, Kadrožka nemluví, ten mlčí, ale významně.' Ale vždycky, když byla nějaká scéna, kde se mluvilo, byl jsem tam naaranžován v pozadí." (ceskatelevize.cz)

„Myslím si, že Starci to nad Klarinetama vyhráli. Klarinety byly úspěšný, ale Starci veleúspěšní. Ani kritikou nebyl film jednoznačně přijatý. Znovu byl uveden až v sedmdesátých letech, a to už jeho uvedení bylo triumfální. Z mnoha měst mi lidé psali, že se v průběhu filmu tleskalo a na konci byl potlesk vestoje,” nechal se už před časem slyšet Jiří Suchý, který současně vzpomněl, že původně se měl na filmu spolupodílet i Miloš Forman. (novinky.cz)

„Představil jsem si ty zástupy jásajících vojáků promoklých na kůži, zdi kynžvartského zámku by tonuly v pošmourném pološeru. Místo toho na vás dýchne ta nádherná letní atmosféra. I té děkuje náš film za svůj úspěch. Jo, a nejspíš i těm písničkám, které jsme tehdy s Jiřím Šlitrem složili,“dodávás nadhledem a humorem sobě vlastním Jiří Suchý, který v klarinetech dodnes vystupuje na prknech divadla Semafor.

Zdroj:http://vary.idnes.cz/film-kdyby-tisic-klarinetu-se-natacel-i-v-karlovarskem-kraji-plb-/vary-zpravy.aspx?c=A150129_083945_vary-zpravy_ba

,,Po natáčení Klarinetů jsme se o sobě dozvěděli první "zajímavosti" o tom, jak jsem se s Matuškou močili z balkónu v Karlových Varech. Na nějakou delegaci. A údajně do toho zpíval Karel Gott - Tam, kde šumí proud a Waldemar Matuška - ...a cáká, a cáká... Ovšem v té době my jsme ve Varech vůbec nebyli, byli jsem v Mariánských lázních. Takže potom pro jistotu se vyprávělo, že to teda bylo v Mariánkáach a nějdi su to plet s Františkovejma, protože tam se tehdy taky něco točila. Řečí byla plná republika..." Eva Pilarová (Zlato pro dva slavíky, 1968)  "Vždycky jsem záviděla, že kolegové zpěváci měli i mluvenou roli. Jenom já ne - zato jsem měla duet s Gottem Je nebezpečné dotýkat se hvězd, který se hraje dodnes. To je pro mě satisfakce," Role Karla Gotta je ve filmu jediná, která má jméno a příjmení - Benjamin Novák.

Pro Matušku to byl vůbec osudový film. Právě v Karlových Varech, kde se většina filmu natáčela, prožil i nejkrušnější období svého života. V lázeňském městě předtím několik let žil se svojí první manželkou. Brzy se jim narodila dvojčátka, holčičky… Bohužel, neodpustitelná chyba lékařů mu je sebrala a ony zemřely krátce potom, co přišly na svět. 

 Waldemara Matušku, který byl ve své době už velmi pracovně vytížen, v davových scénách nahrazoval dvojník, který mu byl opravdu velmi podoben. Ten situace zneužíval a vydávaje se za mistra nechal se zvát na různé oslavy a hostit se, což se neobešlo bez ostudy. Waldemar se poté divil, co všechno vyváděl.

,,Ta písnička je vlastně dalším důkazem toho, že život je jen náhoda. Plodní tvůrci Suchý se Šlítrem měli písniček hodně. Marnotratně se v nich přebírali a nakonec jednoho krásneho dne vyloučili z užšího výběru pro sebe Kapitáne, kam s tou lodí. Původně to měl zpívat Jirka Šlítr a nějak se mu píseň nelíbila, mimo jiné se mu zdála i krátká. Tak se stalo, že tato zbylá a odhozená písnička se hodila do další Zuzany. Já jsem Kapitána zazpívala a ukázalo se, že je to skvělá písnička. Ne kvůli mé interpretaci, ale proto, že diváci Semaforu měli vkus a poznali dobrou píšničku. Ta začala pomalu dělat kariéru, možná trochu i na truc Jirkovi Šlitrovi, který ji původně nechtěl a když ji chtěl, tak už bylo pozdě. Píseň se jim natolik zalíbila, že ji nakonec dali i do Klarinetů. Díky tomu jsem tam já jako řadová schovanka dostala příležitost vystoupit a měla jsem ve filmu sólo."
(Pavlína Filipovská: Bylo nebylo, 2010)

 

V přítomném dívčím pěveckém sboru se v epizodních rolích objevila skupina tehdy začínajících mladých hereček a zpěvaček, které většinou pocházely z experimentálních divadelních souborů nebo z divadel malých forem - Divadla Semafor, Divadla Paravan či Laterny magiky. Byly to mimo jiné Naďa Urbánková, Consuela Morávková, Jitka Zelenohorská, Sylvie Daníčková, Evelyna Steimarová, Klára Jerneková či Zuzana Martínková.