Šíleně smutná princezna (1968)
Pohádka/Muzikál/Komedie
režie a scénář: Bořivoj Zeman
hrají: Helena Vondráčková, Václav Neckář, Bohuš Záhorský, Jaroslav Marvan, Josef Kemr, Darek Vostřel, Stella Zázvorková, Oldřich Dědek, František Dibarbora
V létě sa dočkáme 45.výročí populární české hudební pohádky Šíleně smutná princezná, která patří nejen do zlatého fondu české kinematografie, ale stále oslovuje nové a nové generáce diváků. ,,Jako malá jsem toužila být princeznou - a která z holek ne? Pamatuji si, že jsme s kamarádkou mamince vytahovaly všechny župany, šaty a korály a boty na vysokých podpatcích a hrály si na princezny," spomína Helena Vondráčková, ktorá vytvorila vo filme s Václavom Neckářom hlavnú dvojicu rozprávky. ,,Splnilo se mi to díky nabídce režiséra Bořivoje Zemana, který se rozhodl, že do své pohádky Šíleně smutná princezna obsadí populární zpěváky. Vedle mě si jako prince vybral Vaška Neckáře. To mě trochu zaskočilo, protože v mých snech byl princ vyšší než já, a Vašek byl naopak o hlavu menší. Na zkouškách jsem to z legrace řekla, a oni z toho hned udělali gag do scénaře... Milovala jsem už jeho 
(režiséra Bořivoje Zemena - pozn.aut.) Pyšnou princeznu a při přípravách na Šíleně smutnou mě uchvátila i hudba tenkrát mladičkého, snad osmnáctiletého Jana Hammera - syna legendární jazzmanky Vlasty Průchové. Jeho hudba byla nadčasová. Stějně tak texty Ivo Fischera. Nikdy jsem si nepředstavovala, když jsme ten film točili, že se stane takový fenomén, že osloví tolik generací. Vzpomínám na to natáčaní s ládkou, nostalgií i strochu smutku."
Natáčení probéhalo už v létě a na podzim 1967, částečně v Praze v barrandovských ateliérech, v Blatni, vodní přehradě na jihu Čech a hlavně v zámku Bojnicích. (slovenské město Bojnice nemá ani 5 tisíc obyvatelů, ale je významné hlavně týmto zámkem a zoologickou záhradou - pozn.aut.) Jak to už býva, natáčení pohádku příliš nepřipomínalo. Prvá tragedie přišla už hneď na začiatku, když zemřel herec Rudolf Deyl mladší, který představoval Heleninho filmového otca, krále Dobromysla. Nakonec přesvedčili Bohuše Záhorského, který pohádku dokončil. Některé záběry se museli opravit. Rudolf Deyl stihol natočit len tzv. celky, kde ho zaberali z dálky. Druhá tragedie sa stala počas premiéry 
Stelle Zázvorkovej, která hrále Heleně chůvu. Její 16-letá dcéra Jana, kterú mala z ne přílíš dlouhého manželství s Milošem Kopeckým, spáchala sebevraždu. Měl to být demonštračný čin, nimž chtěla příliš zaněprázdnenou matku donútit k tomu, aby se jej věnovala víc. Podle pamětníků prý čekala, až se Stella vrátí domů a když viděla, že už přichází, pustila si rychle plyn. Myslela si, že jí mama před otravou zachráni včas, jenže ta se do vchodu zapovídala se susedkou Natašou Gollovou a do bytu se dostala pozdě. Překonat tuto tragedii jí pomohli právě písně Heleny Vondráčkové, když si koupila jej LP Ostrovy pokladů. Podle Heleniných vzpomínek Stellinou nejoblíbenější písničkou bolo v tom čase Jsem tvůj Bůh i ďábel. Mimochodem byla to právě Stella, která Heleně poradila, aby si ve scéně, kde sa má rozplakat, dala opravdu do toho medailonu nastrouhanou cibuli.
Na Vaška Neckářa Helena vzpomína: ,,Jak jsme s Vaškem často vystupovali spolu a nechali se fotit na obálky časopisů, řada jeho i mých fanoušků podlehla dojmu, že patříme k obě. Začaly nám chodit i vyčítavé dopisy. Mohu Vás jenom ubezpečit, že jsme nikdy nebyli ničím jiným než velkými kamarády a kolegy, kterým to spolu ladilo. Nic míň, nic víc!"
K velikému úspěchu začal Supraphon připravovat tzv. "menšé" LP (jde o 25-minútovú LP, na které bývá 7-9 písní, většinou to byli LP k hudebním hrám a filmům), jakú v tom istom roce vydali LP k muzikálové kriminálce Zločin v šantánu. Na LP se měli objevit písně a melodie z filmu, kvůli emigraci skladatela Jana Hammera se ale tento projekt v tehdejším socializmu uskutočnit nemohl. Druhý pokus probíhl po revoluci, když Neckář s Vondráčkovou požádali Supraphon o vydaní CD k filmu. Před revoluci bylo prodat LP jednoduché, problém bylo to dostat přes 
cenzúru. Po roce 1989 to bylo všechno naopak a tak Supraphon odmítl tento projekt realizova a útacet za ní peníze. Proto bratři Neckářovy zavedli osobitné vydavatelství NE a NE Records. Název vydavateľstva byl odvozený od jmén - Jan NEckář a Václav NEckář. A zárověň to byla narážka na to, že se tu vydávali především věci, které Supraphon NE A NE vydať. Kromě písní a melodií z filmu CD obsahovalo hlavně vyprávění pohádky v podaní Heleny a Vaška. Kromě nich dvoch na CD můžeme slyšet Darka Vostřela a Josefa Kemra v písničke Kujme pikle a taky Jaroslava Marvana a Bohuša Záhorského v původních audio-ukážkách z filmu. CD mělo veľký úspěch a v Supraphone se mohli jen nešťastně dívat, jak se CD úspěšně prodáva. Letos vydáva Supraphon reedícii tohto albumu k dvom jubileám. Jednak film oslavuje 45 let, ale hlavně jde o čest skladateľa Jana Hammera, který oslávil 65. narozeniny.