Světáci
Komedie/Muzikál
režie Zdeněk Podskalský
scénář Vratislav Blažek a Jiří Sovák
hrají Jiří Sovák, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Oldřich Nový, Jiřina Šejbalová, Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Iva Janžurová, Vladimír Menšík
Legendární hudební komedie Zdeňka Podskalského vypráví o třech venkovštích fasádnících, kteří pracují v Praze na obnově domů. Láká je pražský noční život, ale jejich první návštěva luxusního podniku se příliš nevydaří a nakonec musí utéci. Nevzdávají se však. Dají si ušít kvalitní obleky a najmou si na výuku společenské výchovy bývalého učitele tance Dvorského.
Kultovní komedii začal Zdeněk Podskalský natáčet krátce po srpnové okupaci v roce 1968. Nálada na place byla zpočátku pochmurná, což se režisér snažil změnit tím, že dal prostor herecké improvizaci. Navíc původní scénář, který se ne všem zcela líbil, během jediného dne spolu s Jiřím Sovákem upravili. Neuvedený spoluscenárista byl i samotní Jiří Sovák. Za svůj podíl na scénáři dostal od tehdejšího produkčního pána Ouského 9 000 Kč. Ne všechny jejich nápady však prošly tehdejší cenzurou. Scenárista filmu Vratislav Blažek výsledný snímek nikdy neviděl. Po srpnu 1968 emigroval do Německa.
Úvod fimu v noční Praze začíná vysvítěnými nápismi, kde vždy něco nefunguje. Třeba namísto "potraviny" jsou tam "otraviny." Tady musel být vystřihnut záběr na svítící neonový nápis s jedním zhasnutým písmenem na prodejně zeleniny, který zněl "OVOCE Z LENINA". Hudební scény v baru jsou Podskalského klasikou - staropražské písničky v podaní Josefa Beka nebo Jaroslava Štercla, jak to známe z pořadu Bejvávalo. Do třetice ještě zpívá Karel Hála, který se sám doprovází i na piáně. I když na piáno v skutečnosti vůbec neuměl.
Scénář filmu musel režisér obhajovat před dramaturgy z Barrandova, kterým se nelíbila
ostrá satira a zejména postava Oldřicha Nového. Jeho narážky na dobu po únoru 1948 málem vedly k zákázu celého projektu. Oldřich Nový byl po přečtení prvotního scénáře v rozpacích a chtěl roli odmítnout. Podskalský mu přitom roli doslova vymaloval a tvrdil, že je mu ušitá přímo na tělo. Herec už byl vážený pán v letech, bylo mu sedmdesát, a všechny nabídky proto pečlivě zvažoval, protože si nechtěl "na stará kolena" zkazit jméno. Po přepsání scénáře již roli přijal. Po natáčení spolupracoval již jen na dvou dalších filmech.
Režisér Podskalský dal hercům volnou ruku v improvizaci - tak vznikly dialogy, které dokáže citovat snad každý fanoušek českého filmu. Třeba Bohdalová se dodnes hrdě hlásí ke známé slovní výměně "Sedni si?/ Já sedím./ Ona sedí./ Ty sedíš?/ Já sedím./ No my sedíme." při usazování vysoké Ivy na židličku, zatímco ona a Jirásková zapadly do měkkého sofa. Ve scenáři rozhodně nebyla. Stejně jako věta, kdy Vladimír Menšík leze z okna na lešení a říká Jiřině Bohdalové : "Hele Božka, že je támhle to můzeum!" nebyla vůbec ve scénáři prostě to Menšíka najednou napadlo tak to řekl a zmýlil si levou stranu s pravou. Třeba Jiřina Šejbalová ze začátku Vladimíra Menšíka pro jeho osobitý humor nemohla vystát. Během čtrnáctidenního natáčení v něm však našla velké zalíbení.
Iva Janžurová:
,,S Jiřinou Jiráskovou mě pojí nejen křestní jméno. Spojily jsme velký kus životní a profesní cesty v profesi, třebaže jsme každá úplně jiná.Zkrátka - urážíme se o sto šest! Jde mezi námi o celoživotní hru jen pro nás dvě, o bláznivou a možná - viděno zvonku - i dost tvrdou hru. Občas svým chováním a slovníkem šokojume okolí. A nezasvěcený pozorovatel by se mohl mylně domnívat, že jsme v konfliktu a možná dokonce před vzájemnou vraždou. My dvě s Jiřinou jsme si ale osvojily tuto "mužskou" cestu dorozumívání - a to s velkou radostí. Uvedu náhodný příklad: Postěžovala jsem si, že mě bolí hlava a okamžitě jsem od ní slyšela: To mě překvapuješ, ty máš i hlavu? Když jsem jí požádala o recept do své knížky, hned mi vlepila: Ty vaříš? Proč to tajíš? Já myslela, že umíš jen jíst!... "